Jak vypadá umírání na rakovinu? Připravte se fyzicky i psychicky

Strach z neznámého je často větší než samotná nemoc. Když se dostanete k otázce, jak vlastně umírání na rakovinu vypadá, nejčastěji hledáte jistotu. Chcete vědět, co čekat, abyste se nemuseli bát bolesti nebo utrpení, které si mnozí představují jako děsivou scénu z filmu. Pravda je však jiná. Moderní medicína a paliativní péče dokážou většinu těchto obav zmírnit na minimum.

Umírání není jeden konkrétní scénář. Každý člověk je odlišný a průběh závisí na typu nádoru, celkovém zdravotním stavu a kvalitě poskytované podpory. Nicméně existují určité fyziologické změny, které tělo v závěrečné fázi prožívá běžně. Pochopení těchto procesů vám pomůže cítit se sebejistěji a lépe podpořit milovanou osobu.

Fyziologické změny v závěrečné fázi

Tělo se postupně „vypíná“. Orgány, které nejsou pro okamžité přežití nezbytné, přestávají pracovat s plnou kapacitou. Tento proces může trvat dny, týdny nebo dokonce měsíce. Není to vždy rychlý ústup, často jde o pomalý útlum funkcí.

Jednou z prvních viditelných změn je extrémní únava a ospalost. Pacient začne spát mnohem déle, někdy až dvacet hodin denně. Budit ho je čím dál těžší a on sám málokdy projevuje zájem o okolí. Nejde o deprese, ale o přirozený ochranný mechanismus těla, které šetří energii. Je důležité tuto změnu respektovat a nenutili pacienta k aktivitám, které už nedokáže.

Změny nastávají také v obličeji. Kůže bledne, protože krevní oběh se přesouvá do životně důležitých orgánů jako srdce a mozek. Na nose, tvářích nebo uších se mohou objevit namodralé skvrny, tzv. lividy. To je známka toho, že mikrocirkulace klesá. Někdy dochází ke zvýšení teploty kvůli infekci nebo zánětu, ale častěji je tělo chladné na dotek, zejména na rukou a nohou.

Dýchání a hlasové projevy

Dýchání se mění patrně nejvíce. Může být nepravidelné, rychlejší nebo naopak velmi hluboké a zdlouhavé. Často se objevuje Cheyne-Stokesovo dýchání - cykly, kdy se dýchání prohlubuje, následuje pauza (apnoe) trvající několik sekund až minut, a pak se znovu rozjíždí. Tato pauza může vyvolat paniku u přítomných, ale pro pacienta je obvykle bezbolestná a neprožívaná.

Někdy uslyšíte chrápavé zvuky při výdechu. Lidé jim říkají „smrtelné chrápání". Vznikají proto, že pacient nemůže vyplivnout hlen, který se hromadí v zadní části krku a dýchacích cestách. Zní to pro okolí nepříjemně, ale lékařské studie potvrzují, že pacient tento zvuk neslyší a necítí tíseň. Otočením hlavy na bok nebo použitím mírných léků proti slinění lze situaci zlepšit.

Bolest a její kontrola

Bolest je hlavním strachem rodin. Je pravda, že pokročilá rakovina může být bolestivá. Ale dnes máme k dispozici silná analgetika, včetně opioidů, která bolest efektivně tlumí. Cílem paliativní péče je, aby pacient byl bez bolesti a v klidu.

Léky se podávají pravidelně, ne až po tom, co bolest vznikne. Tím se předchází jejím návratům. Pokud by bolest přetrvávala, je třeba okamžitě kontaktovat lékaře. Existují i jiné způsoby úlevy, jako je masáže, hudba nebo relaxační techniky. Důležité je komunikovat s týmem ošetřujících lékařů otevřeně a neváhat žádat o úpravu dávkování.

Potřeba jídla a tekutin

Chuť k jídlu mizí zcela přirozeně. Tělo přestává trávit potravu efektivně a metabolismus se zpomaluje. Nutit pacienta jíst je kontraproduktivní a může mu způsobit nadýmání nebo nevolnost. Nemusíte se bát, že bude hladovět. V této fázi tělo využívá vlastní zásoby energie a hladový pocit obvykle necítí.

S tím souvisí i snižující se potřeba tekutin. Ústa se stávají suchými, což může být nepříjemné. Řešením není nutně zavádět kapací infuze, pokud to pacient nechce nebo mu to nepřináší úlevu. Lepší je pravidelně zvlhčovat rty a ústní dutinu pomocí speciálních gelů, ledových kostiček nebo vlhkých gázových ubrousků. Hydratace takto provedená je často příjemnější a méně invazivní.

Kognitivní změny a dezorientace

V posledních dnech či hodinách může dojít k matení mysli. Pacient může být neklidný, mluvit nesouvisle, volat jména lidí, kteří už nejsou mezi námi, nebo reagovat na věci, které nevidíme my. Tomu se říká terminální delirium. Často je způsobeno metabolickými změnami, hromaděním toxinů nebo vedlejšími účinky léků.

Je důležité nereagovat agresivně ani se snažit pacienta „opravovat". Pokud říká, že vidí svou babičku, neodporujte. Pro něj je to reálný zážitek a může mu přinášet útěchu. Mluvte klidným hlasem, držte ho za ruku a ujistěte ho, že jste tam s ním. Pokud je neklid silný, může lékař nasadit sedativa, která zajistí klidný spánek.

Role paliativní péče a hospice

Paliativní péče není jen o léčbě symptomů. Jde o komplexní podporu pacienta i jeho rodiny. Týmy složené z lékařů, sester, psychologů a sociálních pracovníků dbají na komfort, důstojnost a emocionální pohodu. Mohou fungovat doma, ve specializovaných centrech nebo v nemocnicích.

Hospicová péče se zaměřuje specificky na ty, kteří jsou ve finální fázi života. Poskytuje prostředí, kde je smrt přijímána jako přirozená součást života. Rodinní příslušníci zde najdou prostor pro zpracování emocí, radu ohledně administrativy a duchovní podporu, pokud ji potřebují. Neznamená to rezignaci, ale posun focusu z uzdravení na kvalitu zbývajícího času.

Emocionální dopad na rodinu

Pro blízké je sledování tohoto procesu vyčerpávající. Pocit bezmoci, vina ze špatného rozhodnutí nebo strach z budoucnosti jsou běžné. Je v pořádku tyto emoce pociťovat. Neignorujte své vlastní potřeby. Střídejte se s ostatními členy rodiny při hlídání, ať máte čas na oddech.

Komunikujte s ošetřujícími lékaři. Zeptejte se, co ještě může přijít, jak poznat, že konec se blíží. Informace snižují úzkost. Po úmrtí následuje období žalu. Ten nemá pevný harmonogram. Hledejte podporu ve skupinách pro pozůstalé nebo u psychologů specializovaných na traumu a ztrátu.

Časté mýty o umírání

• Mýtus: Pacient slyší všechno, i když spí.
  Realita: Sluch je často poslední smysl, který odejde. I když je pacient nevědomý, může vnímat hlas a dotek. Mluvte k němu, řkejte mu, že ho máte rádi, že je vše v pořádku.
• Mýtus: Musíme ho nutit pít, jinak zemře na vysychání.
  Realita: Přirozené vysychání v konečné fázi není bolestivé. Naopak, nadměrná hydratace může způsobit otoky plic a dusnost.
• Mýtus: Smrt musí být rychlá a bez předznaků.
  Realita: Proces umírání má často varovné signály, které umožňují připravit se a zajistit pohodlí.

Kdy zavolat lékaře nebo sanitku?

I když je cílem klidný odchod, některé situace vyžadují odborný zásah. Zavolejte pomoc, pokud:

• Pacient krvácí (např. z nosu nebo dásní).
• Má záchvaty nebo silné křeče.
• Projevuje známky silné dušnosti, kterou nelze zvládnout domácími prostředky.
• Vám samotným selhává síla a potřebujete poradit s manipulací nebo léky.

Paliativní týmy mají často nonstop linku. Neváhejte ji využít. Jejich úkolem je pomoci právě v těchto kritických chvílích.